Necvičíš se v algebře,
peklo svůj chřtán otevře,
v němž se duch i tělo ztrácí,
ponechány devastaci,
žiješ už jen pro nic,
vzdala-li ses rovnic.
Když je funkce v daném bodě
shodná jako limita,
pak Tvá mysl je v pohodě,
neboť pak je spojitá.
Jak sestrojit úhel pravý
nad přeponou,
řeší občan duchem zdravý
větou Thaletovou.
a plus b v závorce na druhou
není a na druhou plus b na druhou,
jak chce student s vlčí mlhou.
Občan, jemuž nehrabe,
přičte součin 2ab.
Násobíš-li součin,
jest šílený počin,
když násobíš oba činitele,
nemůžeš mít IQ skvělé,
násob pouze jednoho,
ti další se nemohou,
neb násobit obadva
jest jen způsob ováda,
za nějž v slušné společnosti
následuje přísný postih.
Vida učitele rasa,
trhá v zubech kusy masa
žáka, jenž neznal kužely,
rodiče rádi oželí.
Ač se známe celá léta,
stále šmátrám zmámený:
kde má Riemannova funkce zeta
své nulové kořeny?
Po čase zániku
život věčný
určitě nastane,
neboť strany trojúhelníku
jsou tečny
kružnice vepsané.
Není žádným zločinem
žít se skalárním součinem,
však zaslouží si podporu
téže součin vektorů.
Zahrajte ně hudci,
narýsuju funkci,
váš zpěv srdečný,
směrnice tečny,
podle vašej noty
čítám asymptoty.
V posteli oba jsme,
žádáš si přídavek,
chceš úhly souhlasné,
pak úhly střídavé.
Znásobilas odvěsny,
výsledek je otřesný,
zcela mimo téma
nedělilas dvěma,
výpočet je pod psa
nedostalas obsah
trojúhelníku pravoúhlého
- vše jak ze sna zlého.