Žlutá poezie - Jaroslav Frýdek



Nedělej nákyp, jestliže
je kredenc bez rýže,
a mimoto
nebude ani rizoto,
příprava večeře bolí
bez sklizně rýžových polí,
hlad noční sotva oddálí
bez rýže prázdné regály.

Jako po odlivu
vždy přichází příliv,
poshov sobě od lihu
a usínej střízliv.

Vzácná paní Božetěcha
za děkanem pilně spěchá,
nic pěkného nepoví
svému choti Kosmovi:
nehledíš si zhaslých kamen,
cancy škrábeš na pergamen,
poničil jsi další list,
nebude to nikdo číst.

Plný deště je den dnešní
- mokré prokletí,
ještě k tomu nosíš deštník
- i ten zmokne Ti.
Ten se nosí, když neprší
- pak se nestane,
že by se snad musel sušit
- což vítá děvče dešti oddané.

Do koupelny hleděl mýval,
vždyť v ní přece mýdlo míval,
tentokrát se doumýval,
jeho lesk se rychle stmíval,
tak se také dousmíval.