Básně o sečnách a tečnách
Po Tvém líčku jak po rynku
jdou dvě slunéčka sedmitečná,
když proložím jimi přímku,
bude k Tvému líčku sečna.
Oslavný zvuk polnice
věští přímce slávu věčnou,
dotýká se kružnice,
zve se její tečnou.
Přírodní, ne umělý,
by půvab měly slečny,
kdyby spočíst uměly
k parabole tečny.
Zahrajte ně hudci,
narýsuju funkci,
váš zpěv srdečný,
směrnice tečny,
podle vašej noty
čítám asymptoty.
Skryti v tichém přítmí
před štíry a hady,
kde zpívají logaritmy
a Fourierovy řady,
kde ke kružnicím hladce
přiléhají tečny,
jen hudba je náš vládce,
spíme tanec věčný.